Tip na výlet: Drštka

Tip na výlet: Vezmi držku na Drštku

Tip na výlet: Vezmi držku na Drštku

Krásný sobotní den, který je jako stvořený k tomu, abych vyrazil na západní okraj Brd a navštívil zříceninu hradu Drštka. Startuji teda u nové dřevěné lávky přes Skořický potok na mezinárodní cyklostezce číslo 3 – mezi Hrádkem u Rokycan a Dobřívem.

 

Polní cestou proti proudu potoka dorazím do Janova, který je součástí Mirošova. Najíždím na cyklotrasu 2151A a vjíždím do CHKO Brdy. Na začátku táhlého stoupání ještě vnímám vpravo dva rybníky, větší se jmenuje Dvorský a menší Cihelský. Postupně už jedu pouze brdským lesem, ale stále stoupám. Z lesa vyjíždím až u Skořic, odměnou je mi výhled do krajiny a na kostelík sv. Václava.


Okolo roubených chalup projíždím vesnicí a pokračuji asfaltkou směrem na Trokavec (cyklotrasa 2147), přejíždím Skořický potok a asi v polovině stoupání odbočuji doleva na lesní cestu. To už mi tachometr ukazuje 10 km. Zhruba po 600 metrech následuje další odbočení doleva, které mě znovu zavede ke Skořickému potoku, přejezd přes betonový můstek, pár šlápnutí a jsem u Drštky. U tabule se dozvídám, že název hradu nemá nic společného s obličejovou částí těla, dokonce ani s oblíbenou polévkou. Jméno je odvozeno ze staročeského dřiešcie = větvoví.

Okolo střelnice až k Padrťským rybníkům

Z hradu toho příliš moc nezbylo, koneckonců chátrá už od konce husitských válek. Nicméně skalnatý masiv, jenž se nachází uprostřed lesa, působí tajemně. Kousek od zříceniny hradu objevuji krásnou studánku Pod hradem, která je plná průzračné vody. Nechybí ani hrníčky usnadňující napití. Pokračuji lesní cestou na okraj Kreslovny, odbočuji doprava a míjím nově vybudované záchytné parkoviště Kolvín. Po široké silnici, na které se střídá asfalt a dlažba pro přejezd tanků, se napojuji na modrou turistickou značku. Bývalou ves Kolvín už připomínají jen zarostlé základy usedlostí a informační tabule. Původní je už jen křížek u cesty připomínající zrušení roboty.

Projíždím okrajem bývalé pěchotní střelnice a u skály Marie Terezie (653 m n.m.- nejvyšší bod trasy) se napojuji na cyklotrasu 2154. Míjím rozcestí Nad Padrťskými rybníky a klesám až k hrázi Hořejšího Padrťského rybníka. Lovecká chata je jako stvořená k občerstvení, ale je stále zavřená, k dispozici je posezení a k jídlu si můžete dát jen to, co si sami přivezete. Hráz doslova vybízí k tomu, abyste chvilku jen seděli a kochali se hladinou a okolím rybníka.

Odpočatý a s plným žaludkem pokračuji dál. Rozhodl jsem se omrknout i druhý rybník a místo, kde v minulosti stávala vesnice Padrť. Člověku se ani nechce věřit, že pod hrází stála brdská vesnička plná života a pracovitých obyvatel. Všechno to zničila moc dvou po sobě jdoucích totalitních režimů. Dnes je na obzoru vidět pouze jediná stavba, kopule meteoradaru na vrcholu Prahy.


Malých rybníčků je kolem cesty víc, vodu si berou z Padrťského potoka, což je vlastně počátek řeky Klabavy, která se pak poblíž Chrástu u Plzně vlévá do Berounky. Celé údolí sloužilo jako tanková střelnice, v terénu jsou stále patrné zbytky ovládání terčů.


Po krátké lesní spojnici v barvě modré TZ křižuji asfaltovou cestu Josefku a pokračuji po žluté úbočím hory Kamenná až k rozcestí U Skládané skály. Tady opouštím štěrkovou cestu a najíždím na lesní pěšinu plnou kořenů, ale je to dolů z kopce. Hlavně nepřejet odbočku na Třítrubeckou vyhlídku. Dříve se jí říkalo také Brauchitschova podle německého generála von Brauchitsche, který byl v letech 1942-1945 Hitlerem internován na zámečku Tři Trubky. Výstup na tuto hromadu balvanů stojí za to, i když poslední metry je lepší absolvovat bez kola.

Hurá na zámeček

Nahoře je výhled do údolí Třítrubeckého potoka a Reservy. Vracím se ke kolu a pokračuji k zámečku Tři Trubky. V 80. letech 19. století jej nechal vystavět kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld, jenž vlastnil tuto část Brd spolu s panstvími Dobříš a Zbiroh. Autorem návrhu je vídeňský architekt Camillo Sita, původem z Itálie. Zámeček byl vystavěn v duchu pozdního romantismu. Po vytvoření vojenského prostoru a střelnice došlo k přemístění sbírek na zámek Dobříš, ovšem zámeček nadále sloužil k reprezentačním účelům.

Nicméně i tento objekt je veřejnosti stále nepřístupný. Po prohlídce blízkého okolí zámečku pokračuji po modré k rozcestí U zlámané lávky, kde odbočuji doprava na Dolinskou cestu a táhlým stoupáním dojíždím ke křižovatce Nad čuralem. Poslední stoupání mám za sebou a po Kolenskou cestu už je vlastně hřebenovka, která končí až na vyhlídce Lipovsko. Kvůli stromům je výhled značně omezený, ale zajímavostí je brdská vločka vytesaná do skály.


A údajně je to místo, kde stál Strašický hrad, který byl v roce 1352 vypálen. Z vyhlídky je potřeba se stejnou cestou vrátit na Kolenskou cestu. Po ní klesám rychlým sjezdem o více než 100 výškových metrů na asfaltku 2252. Jedu cik cak, první odbočka pravá, zhruba po 200 metrech levá a další sjezd na hráz rybníku Tisý. Do civilizace přijedu po Tankové cestě, tudy jezdily ze strašických kasáren tanky na vagónování do Holoubkova.


Ve Strašicích se můžete najíst i napít, popřípadě můžete zavítat do muzea Středních Brd. Já se zde moc nezdržuji, bohatě mi stačil půlrok vojenské služby v místních kasárnách, napojuji se na cyklotrasu číslo 3 a sjíždím do Dobříva. Nemohu minout zděný hamr z počátku 19. století. Vždy, když na biku zavítám do Dobříva, tak se rád přehoupnu přes klenutý kamenný most ze 17. století. Dvě dobřívské hospody jsou na této trase poslední možností k občerstvení, po opuštění Dobříva je to po “trojce” jenom kousek k dřevěné lávce přes Skořický potok. V nohách mám 45 km s převýšením 582 m. Celá trasa je dobře sjízdná pro MTB, cross i gravel, jen krátký úsek u Třítrubecké vyhlídky je po kořenech.

Autor článku: Marcel Beran