Tip na výlet: 13 pixlí a jeden hřbitov – bunkry na Brdech
Brdy jsou plné bunkrů, ale nejvíc betonových staveb je paradoxně mimo bývalý vojenský prostor u obce Skořice.
Toto území během II. světové války zabrala německá armáda, rozšířila o něj stávající VVP a plánovala zde postavit novou pěchotní střelnici se třemi střeleckými dráhami. K jejich obsluze byly vybudovány dva typy betonových staveb – “pixlí”.
Jedny měly sloužit k pozorování střeleb a k úkrytu mužstva a ty druhé byly postaveny jako strojovny pro navijáky pohyblivých terčů. Záměrně píšu “měly”, protože plány Němců na vybudování nové střelnice zmařila na konci roku 1941 obrovská lesní kalamita. Ta donutila německou armádu přerušit veškeré práce ve výcvikovém prostoru a všechny síly soustředit na likvidaci této kalamity. Do konce 2. světové války tak už ke zprovoznění střelnice nedošlo. Proč se německým hranatým betonovým stavbám říká pixle, netuším, snad pro jejich “krabicový” tvar na rozdíl od našich oblých řopíků.
První kilometry
Startuji u malebného zámečku v Mirošově, kde se právě někdo žení a vdává a vyrážím po cyklotrase směr Příkosice. Po levé straně mám Klouzavý vrch (510 m n. m.), na jehož odvrácené straně je první bunkr. Cesta k němu nevede, ale je po žních, takže se dá jet přes strniště. Tím, že je bunkr na odvrácené straně kopce, tak nechápu jeho funkci. Pozorovatelna to být nemohla, protože přes kopec nebylo na střelnici vidět a nebylo z něj ani možné ovládat terče. Snad měl souvislost s blízkou železniční tratí. Zpátky strništěm na asfalt a hned za silnicí je v lese Zlamnoha (513 m n. m.) druhá pixle.
Pixle tam a i tady
Tahle je větší a měla sloužit na tahání terčů. Pozná se to podle malých čtvercových otvorů v přední stěně, kudy procházela lana k terčům. Třetí pixle je na okraji lesa vrchu Přecek (558 m n. m.) poblíž obydlené usedlosti a tipuju ji na strojovnu. Po lesní pěšině se dostávám ke čtvrtému zastavení. Podle karimatek na zemi nepochybně tahle pozorovatelna slouží k přespání. Přes louku se vracím k silnici a klesám po polní cestě až k vodojemu, po jehož levé straně je nad silnicí další pozorovatelna. Opravdu je tady krásný výhled na údolí, protější svah i na Skořice.
Po vrstevnici přijíždím na okraj Štítova, kde se u křížku napojuji na cyklotrasu 2251 a odbočuji doleva. Krátký sjezd lesem, po levé straně louka a na jejím konci další pixle. Tahle je zcela nepřístupná, je totiž totálně zarostlá pichlavým trním. Vracím se přes louku na cestu a přes rozcestí Skořice-rybníky vystoupám po asfaltu až do Skořic.
Hospoda je nejen plná cyklistů, ale mají zde také originální česko-německou ceduli ohraničující nově vzniklou střelnici. Na okraji obce jsou dvě chaty a jedna stojí přímo na pozorovatelně. Snad se mi podaří zastihnout a přesvědčit majitele, aby mě pustil na svůj pozemek a nechal pořídit pár fotek. Nepovedlo se. Na zahradě sice hrálo rádio, ale na moje nesmělé volání nikdo nereagoval.
Je to sice dál, ale o to horší cesta…
A tak stoupám okolo kravína na vrchol Hřímavka (595 m n. m.), kde je vedle dvou stohů v trní a křoví ukrytá nejvýše položená pozorovatelna. Přístup k ní pak ještě “vylepšují” bodláky a kopřivy. Výhled západním směrem je ale parádní. Devátá pozorovatelna je také uprostřed pole, a jak se k ní blížím, už je mi jasné, že to přes 2,5 m vysokou kukuřici nepůjde. Pár stovek metrů se vracím do Skořic, kde poblíž kostela sv. Václava postavil německý wehrmacht další bunkr.
Notně zarostlý objekt má ale jako jediný dveře a opět luxusní výhledy. Po cyklostezce 2251 opouštím Skořice sjezdem ke Skořickému potoku, kde nesmím minout jedenáctou zastávku dnešního výletu. Pixle na okraji lesa moc vidět není, ale na první pohled upoutá dřevěný posed na jejím vršku.
Po překonání strniště marně hledám na čelní stěně průchody pro lana ovládající terče, ale vzhledem k umístění v údolí předpokládám, že objekt bude strojovna. Ještě než přijedu do osady Myť, tak je vedle cesty poslední strojovna. Při mé poslední návštěvě zde byla slavící sešlost myslivců, dneska zde bydlí bezdomovci. Třinácté zastavení je pozorovatelna, nejdostupnější objekt, protože je hned u cesty a okolí je čerstvě vykácené.
Hřbitov – třešnička na dortu
Třináct betonových pixlí bych měl za sebou a teď slíbený hřbitov. Je ukrytý v lese za Domovem Harmonie, který má pohnutou historii. Za války zde byl nejprve pracovní lágr posléze změněný na koncentrační tábor a po válce využitý jako zajatecký tábor pro Němce. Samotný hřbitov byl následně zničen a dnes jej připomíná jen dvojice křížů a pár rozlámaných náhrobních desek na okraji lesa. Do Mirošova je to z kopce dolů a celou výpravu doporučuji zhodnotit v hospůdce U Kozlerů.
Suma sumárum
Celé tohle putování po zapomenuté historii tohoto málo navštěvovaného místa na okraji Brd měří 19 km s převýšením 308 m.
Vyjížďka za historií
Dá se absolvovat na kole i pěšky, ale návštěvu doporučuji mimo vegetační období, kdy se k většině pixlí snáze dostanete a zelená vegetace je nebude tolik skrývat. Určitě by stálo za úvahu propojit betonové strojovny a pozorovatelny v naučnou stezku.
Autor textu a fotografií: Marcel Beran