Tohle je popis mého zdolávání vrcholů Vrchařské koruny pražské. Pro neznalé: po celé ČR i na Slovensku je 25 vrchařských korun, rozdělených podle krajů nebo regionů a úkolem je navštívit ve vypsaném termínu (většinou od jara do podzimu) 20 vrcholů, které pořadatel zadal pro konkrétní rok, tam jako důkaz pořídit selfie a fotku nahrát do aplikace VK. Po zdolání dvacítky vrcholů je pro vás odměnou diplom od pořadatele. Neplatí se žádné startovné. Hlavní kategorie je vypsaná pro cyklisty, ale většinou jsou i kategorie pro elektrocyklisty nebo dokonce pěší. Já jsem pořadatelem VK Plzeňského kraje a stejně jako vloni bych rád navštívil nejen svoje, ale i vrcholy sousedních korun. Konkrétně Pražské, Krušnohorské, Jihočeské a Západočeské, tedy pět VK a to máme celkem 100 vrcholů. Výhodou je, že nemusím řešit, kam pojedu na kole a ještě mnohdy zavítám na pěkná, turisticky neprofláknutá místa.
Velikonoční pátek se nechám vysadit severně od Prahy u obce Veleň, kde je první vyhlídka. Je chladno a studený vítr, manželka si zatím udělá výlet po okolních památkách. Z Veleně hopsa hejsa do Brandýsa k Labi, po labské cyklostezce proti proudu do Sedlčánek. Tam se fotím u cedule Císařská Kuchyně a pak už je to kousek k druhému záchytnému bodu, výklenkové kapli sv. Vojtěcha. Křížím D11 a přijíždím do Chrástu. Chlubím se, že jsem také z Chrástu, ale toho u Plzně. Ale je jim to fuk. Chotutice nejsou daleko, ale než vystoupám k vysílači Radim, narazím na upravenou studánku a ejhle, on je to pramen Járy Cimrmana. Dělám třetí selfíčko a přijíždí další biker se stejným úmyslem. Pokecáme, posvačíme a ještě mu stihnu věnovat samolepku mojí plzeňské koruny. Další trasa se stáčí na západ a čelím nepříjemnému překvapení, že to tak úplně nebude po větru jak jsem doteď doufal. Střídám odlehlé asfaltky a místní polňačky abych poblíž Českého Brodu zdolal další vrchol: Klepec-Skalní věž Slouha. Prostě malý lesík a uprostřed parádní balvan. Ten bych tady opravdu nečekal. Z druhé strany přijíždí bikeři-manželé, také objíždějí pražské vrcholy, dáme řeč a nakonec zjistíme, že jsem pánovi asi před deseti lety prodal kolo po synovi. Začíná mrholit, je čas vyrazit na Prahu. Tam mají u sídliště Petrovice vedle kontejnerového překladiště umělý kopec Kilimanžáro. Výhled parádní, vlevo paneláky, vpravo kontejnery. Díky navigaci si užívám pražské cyklostezky, neboť dnešní finále je na Vávrově vyhlídce nad Vltavou. Luxusní výhledy na Prahu, selfíčko, jenže fouká protivný studený vítr, takže po kochání dolů k Vltavě, kde už čeká manželka s autem. Doma zapisuji 110km a 1178 nastoupaných metrů.

Předpověď na velikonoční pondělí slibovala více slunce a tak padne rozhodnutí pokořit vrcholy jihovýchodně od Prahy. Výsadek provedu u obce Čtyřkoly na Sázavě, po jejímž břehu dojedu na zříceninu hradu Zlenice. Odtud je to podél D1 přes Mirošovice, Mnichovice a Stránčice stále do kopce, mým druhým zastavením je pramen Botiče. No, nic moc, blátivá louka….. Ale pokračuji jižně od Prahy k Vltavě, kde je mým kontrolním bodem hradiště Závist s rozhlednou Závist. Při svačení pozoruji kokršpaněla, který moc neposlouchá svoji paní a dvakrát prchá na rozhlednu za svým páníčkem. Sjezd dolů na Zbraslav je dlouhý a prudký, ještě, že jsem na Závist nejel odtud. V údolí nabírám dech před dalším stoupání z Dolních Černošic na vyhlídku Sulava. Pěkný krpál to byl, nicméně vyhlídka stojí za to, sluníčko svítí a jako bonus jsem svědkem startu paraglaidisty. Zpátky k Vltavě a další stoupání začíná ve Všenorech na rozhlednu Korunka. Samozřejmě jedu tou nejkratší a také nejhorší cestou na vrchol, na cestě poznamenané těžbou dřevařů nakonec potupně tlačím, zatímco z druhé strany je pohodlné cesta, kterou využívám k pokračování přes Řitku k památníku sv. Václava pod Pleší. Už nevím v jaké vesnici se zamotávám do pastviny s důmyslným systémem elektrických ohradníků. Dávám 2x Slapy, nejprve obec a pak přejezd hráze vodní nádrže Slapy. Rabyně, Vysoký Újezd a cíl trasy je Teletín. Vlastně ne, je potřeba zajet pro fotku na nedalekou vyhlídku Máj. Kdesi dole v údolí Vltavy překryla hladina Štěchovické přehrady Svatojanské proudy. Výhled jako z letadla jsem nečekal, ale také tomu odpovídá množství lidí jako na pouti. Druhá etapa VKoPa měřila 96km a nastoupal jsem 1696 výškových metrů.

Do aplikace VK nahrávám 13 vrcholů, chybí už jen sedmička vrcholů na trase Roztoky-Beroun-Slaný. Co by člověk pro diplom neudělal.